Nejnovější počin: 
FANCITY 29.10. JFK 2. část. Originální text z JFK 27 + fotografie mrtých mužů a vzbouřených žen!
Ahoj lidi, chtěl bych Vám ještě umožnit zavzpomínat si na říjnový FANCITY 2011. V tomhle případě rovnou na scénické čtení JFK 27 "Dlouhý černý úsvit" (díkybohu konečně hotový v režimi betačtení a před týdnem odeslaným již betasterům.). Moc děkuji za účast jak lidem z týmu JFK (viz předchozí reportáž), tak opět skvělému publiku (a nejmladším divačkám, mým vnučkám Elišce, Kristýnce). Jak sami spatříte, pro úspěch Kováře a Agentury nezaváhám ani před zabíjením Vás, přítomných fanoušků (vč. fotografů), či poštvat ženy vůči mužům... (Což zase není tak těžké, jak víme všichni, z obou stran :-).
Mezi fotky Honzy Kovanice a Jardy Houdka (a mé minikomentáře) vložím asi tak dvě třetiny textu z kapitoly "Souboj". Takže, úvodní fotka je jen lákadlo - první čtyři mrtví - a jedem dál, močálem černým kolem bílých skal...
Výhoda je, že když před svědky na scénickém čtení fakt zabijete 8 - 12 vlastních fanoušků, tak to ti ostatní, co to přežili, to neprásknou. Protože chtějí vidět pokračování, tak nebudou jančit kvůli pár mrtvolám. Proto miluju svý fanynky a fanoušky... Že mohu beztrestně zabíjet (do doby prvních scénických čtení jsem kvůli každé zkušební mrtvole měl samý problémy, znáte to: policie, vyšetřovatelé. státní zástupce)- ale protože většina z nich přešla na víru Agenta JFK, tak to zatím jde.
Jen se snad omlouvám rodinám pozůstalých....
*****
Klap…Naproti Kovářovi se otevřely dveře a on zahlédl část černé hřívy, pohození hlavy a rudé koňské oko se svislou zornicí. Mezi dveřmi se objevil muž v černorudém plášti a s moderně pojatou kevlarovou maskou, zakrývající mu horní polovinu obličeje.
„Dobrý večer, vám přeji.“
Kovář lehce pozvedl hlavu: „Vám moc ne, hrabě.“
V jednací místnosti se setmělo. Fascinující mýtická postava v temném plášti, široká ramena, rozpažené paže, maska a prázdné otvory očí. Ďábel bez přívlastků, zato s patřičnými doprovodnými efekty. Na tohle si hrabě vždy potrpěl.
„Přihodilo se něco špatného?“ pronesl X-Hawk. „Nezemřel vám někdo blízký?“
JFK mávl rukou. Nemělo to cenu. Pokud se dostavil nejvyšší protivník druhé strany a ostentativně se táže na „něco špatného“, tak to zas bude debata.
„Slyšel jsem, že jste dnes přišel o parťáka.“
„To bylo včera.“
„Ptám se na vašeho kamaráda a vy řešíte, zda to bylo dnes nebo včera? S vámi nehne ani smrt přítele?“ V té otázce bylo cosi dychtivého. „Rád obětujete přátele, že? Nemluvě o celých miliónech nevinných.“
„Vždycky, když se nacházíte poblíž, přicházím o přátele. Pokud zpovzdálí likvidujete paralelní vesmíry, a vydáváte to za mou volbu, to je také vaše věc,“ pronesl JFK. Kdyby mohl, pána z Jestřábí Lhoty by rozemlel do sekaný.
„Piérre Yang byl dobrý parťák?“ držel se X-Hawk tématu.
„Nebojte. Zaplatíte i za něj.“
„Takhle nevypadá zahájení mírového procesu,“ podotkl X-Hawk.
„Taky není. Yanga si pár lidí odpyká. Vy taky, i když se opět někam zdejchnete. Někam do vašich ztracených světů; napadá mě jediný váš typický svět Dovora.“
Xaverius Hawk se pousmál a zvedl se ze židle.
„Dovoru jsem jen přeorganizoval. Hlavní práce zůstala na Agentuře.“
„Zabiju vás.“
„A co ti ozbrojenci tady? Všiml jste si, že to jsou mí lidé?“
„Nejdřív zabiju je.“
„To dá rozum,“ pokýval X-Hawk přilbou. Na vysokém opěradle se skvělo stříbrné X. Jeho Výsost ostentativně sčítala přítomné černou holí s hlavicí ve tvaru jestřába. Hrabě poklepal bodcem o podlahu. Usadil se a opět pohlédl na Kováře.
Ano, to je on! X-Hawk! Vrah miliónů nevinných a ke všemu (to v JFK není uvedeno) brutální šéfredaktor Pevnosti. Taky se Vám zdá jeho bohorovný úsměv a za zády spjaté ruce a nic neříkající, chladný výraz a netečný úsměv příliš výhrůžné?
To si pište, tohle je pravý Tom Němec ve své pravé podstatě...
To je on, sci-fi ligy šampión, Xaverius Hawk z Teplic
*****
„Jak to ale, u všech všudy, hodláte provést, Johne? Jste osamocený, neozbrojený a obklopený vycvičenými vězeňskými sadisty. Vaše kolegy právě likvidujeme v jejich světech. Padají jako kostky domina. Cvrnk!, a dál se bortí sami. Zdaleka netušíte, co všechno se odehrává v ústředí Agentury. A pořád mi vyhrožujete?“
JFK se zavrtěl. Když si sedal, všiml si, že se židle trochu houpe. Pravá zadní noha se viklala. Kovář seděl a během řeči nahmatal objímku sedáku, do něhož byla levá přední noha zašroubovaná. Poctivý kus dřeva.
„Nevyhrožuji. Konstatuji,“ podotkl Kovář. „Musím reagovat, jak očekáváte? Hrabě, tuhle pitomou hru přece hrajeme dost let, ne? Tak to nekažte.“
„Jenže co bude pak? Jen tak nazdařbůh vystřelit, pár lidí pobít, ale co plány v plánech? Co dlouhodobě plánované zvraty a podlé intriky?“
„Nejlepší je vždycky rozseknout to, jak gordickej uzel. O plány v plánech bych se moc nebál.“
JFK cítil, jak mu myriády nanoklonů regenerují tělo. Léčivé infúze, startovací elixír a další vynálezy způsobovaly, že získával nad okolím stále jasnější přehled. Proč ho ale potřebovali dát do pořádku? Kvůli návštěvě Nejvyššího? Nebo v tom je něco jiného? Něco vyššího? Plány v plánech?
„Pochopil jsem to správně?“ zavrtěl hlavou X-Hawk. „Jestliže nejjednodušší způsob vede přes civilisty a vaše kamarády, je to pro vás nejschůdnější způsob?“
„Nedělejte ze mne vraha miliónů,“ ušklíbl se JFK. „To už tady jednou bylo, a bohužel se to ujalo. Bulvár funguje i v těch nejrozvinutějších světech. Tam nejvíc.“
„Zamluvil jste mou otázku, příteli.“
„Nejsem váš přítel.“
„To se divím. Máme společnou přítelkyni,“ opáčil hrabě. Bavil se.
Bohorovný producent vlevo, mistr zvuku a zvukových efektů, jinak taky bezkrevný, necitelný zločinec, jemuž jde jen o jedno, aby dostal svou dávku hyuaky, zvukově zabezpečil představení, aby se pak vytratil do barů nebo na Matějskou, Organizovaný zločin a dokonalé ozvučení je spojeno s jménem Pavel Koustký.
Za ním výše popsaný Tom Němec a jejich třetí příspěvek do "Ligy proti JFK", Honza Johnak Kotouč. Ano tahle noční existence v černém se přidala k úhlavním nepřátelům (nebo spíše autorům :-) našeho milého agenta.
*****
Do jednacího sálu se dostavili další bachaři interrealitní věznice. Usadili se na křesla, způsobně se zapřeli o opěradla a odložili arzenál chladných i palných zbraní na stůl, od nožů a mečů až k pistolím a automatickým puškám. Vedle plechovek M-piva to připomínalo F/X reklamní shot na zbrojní veletrh.
Dvanáct, spočítal John Francis Kovář. On sám, obviněný, a dvanáct rozhněvaných mužů. Tohle by chtělo Vegu nebo Boormana. Sám s těmi všemi bude mít práce nad hlavu.
„Zeptám se ještě jednou, příteli,“ připomenul se šlechtic.
Zaznamenal jen Kovářovo pozvednutí obočí. Blahosklonně pokynul rukou a důstojnická elita horlivě kývala hlavami. „Jste opravdu díky vašim primitivním plánům rozhodnutý obětovat vše, čeho jste dosáhl? Podotýkám, že tady nekráčí pouze o váš život, nýbrž jde o životy vašich spolubojovníků, přátel či rodinných příslušníků.“
„Nějak jste se s tím vydíráním zacyklil,“ pohlédl na něj JFK.
Vzápětí se předklonil, nadzvedl se a tasil uvolněnou nohu židle. Na jedné straně byla opatřená kovovým závitem a na druhé bytelným mosazným kopytem.
První rána zasáhla krk bachaře Burka Kyrila.
Zatím se ještě směje.... První věrný fanoušek JFK dosud netuší, že ho čeká rychlá smrt. ALe mezi námi - co je lepší? Trápit se někde ve vybouraným autě a nebo umírat na vleklou závislost na sci-fi, fanatsy a hororu, než milosrdná smrt od Velikého Mistra JWP (a to se výjimečně nechválím, jen cituji svůj vlastní názor na mě.)
*****
Byl to statný Slovan s pravoslavným křížem na černé uniformě a s čerstvě zaraženým ohryzkem v hrtanu. Než se důstojníci vzpamatovali, JFK dalším úderem knokautoval naproti sedícího hodnostáře. Ten měl na hlavě přilbu s dekorací ve tvaru hlavy orla mořského. Orel dostal na zobák i se svým nositelem, maska zaduněla o stůl, rozbitá hlava křápla.
Druhý mrtvý (dosud ještě živý) čtenář jediné a nejlepší evropské série série Agent JFK. Nebojte, kladivo na čaroděje máme taky, třeba byť jen v podobě vyděračských sms z naší strany :-) A opět, jak říkám - jsem rád, že nám opravdu houfně (dle prodejů určitě) stoupají počty našich čtenářů - a má scénická čtení jen trochu pročisťují řady věrných. I když i tenhle borec patřil mezi nejvěrnější. Ale jak pravil Zarathustra: musí z kola ven...
*****
Třetí muž, poručík Louis Bullé s vytetovaným terčem na čele seděl po pravé Kovářově ruce a právě natahoval pětačtyřicítku. Naproti přes stůl, vedle chcíplého orla, držel major Ti Awa v ruce šuriken. JFK vyrval Bullému pistoli dříve, než bys řekl „HAWK“ a s její pomocí vyrobil dva potřebné otvory. První se objevil ve středu vytetovaného terče na Bollého hlavě, původního držitele zbraně, druhý kroužek se začernal pod levým okem Asiata s napřaženým šurikenem. Ti Awa se zvrátil a padl do křesla. Křeslo zaskřípělo. Šuriken padl na stůl.
Na Kováře se po naleštěné desce stolu řítil další bijec, poručík Jurij Proguljatov. Na hlavě měl kožešinovou papachu a v ruce svíral kozáckou šavli, s níž zběsile mával. Cestou srazil dvě plechovky M-piva. Kovář sledoval šermujícího Proguljatova, odhadl mezery ve švizích šavle a sotva se donský kozák přiblížil na dosah, rozpoltil mu hlavu nohou od židle.
Je mi to už blbý počítat, snad tenhle web nesleduje ona srandovní kriminálka PČR (tohle spojení PČR furt zvukově beru jako PíČa Republiky, která stejně svědomitě NEsleduje stovky vražd, úplatků a vydírání v tomhle státě). Tady je prostě další mrtvý
*****
Tři, čtyři, pět, ukončil Kovář počty.
„Tak dost,“ pronesl X-Hawk. Spočíval na místě, opíral si bradu o propletené prsty a přehlížel bojiště. Všichni dozorci mířili na Kováře em-šestnáctkami, škorpióny, Smith & Wessony či izraelskými Jerichy. Ve tvářích se jim zračila touha Zabít! Oddělat toho arogantního bastarda!
Kovář na ně taky mířil, aby se neřeklo.
V jedné ruce zkrvavenou nohou židle, v druhé ještě teplou pětačtyřicítkou. V očích měl stejný zabijácký drajv. Tohle bylo v jednacím sále všem společné.
„Mám sedm nábojů. Nemůžu plýtvat materiálem,“ pronesl do ticha JFK. „Sedm z vás bude mít zdravotní problémy. Možná vám to pojišťovna neproplatí.“
„Mladíku, jste případ pro psychiatra,“ poznamenal X-Hawk. Bavilo ho to, ne, že ne. Bylo to vychytanější než hromadné popravy důstojníků, jež pořádal pro pobavení hostů. Nedávno s tím hodlal mladičkou čarodějnici, ale Anna neměla smysl pro tento typ humoru.
„Tak to jsme dva.“
„Nepřerušujte mě. Chci se s vámi dohodnout, a vy vyvádíte jak malý kluk,“ ukázal X-Hawk na mrtvoly.
„Měl jste nechat Yanga,“ pokrčil Kovář rameny.
„Vy jste měl nechat Andreu.“
Kovář ztuhl. „Kde je?“
„V bezpečí.“
Organizuji povstání "bitevních holek" z konce JFK 27. Kromě všech žen a dívek, jež povstaly s krutým výrazem odhodlány bránit "svou" Agenturu, upozorňuji na ty nejbestiálnější: ve fialovém tričku nádherná vnučka Kristýnka a za ní tleskající, stejně hezká vnučka Eliška. Holky, všechny holky: jedééém!!!
*****
„Tak to nebude u vás. Andrea upřednostňuje jiný typ chlapů, než narcisy v pláštích a maskách.“
„To byste se divil, příteli.“
„Nejsem váš přítel.“
„Škoda. Rozuměli bychom si.“
Bachaři mířili Kovářovi na hruď a na hlavu. Zmáčkli by to i za cenu toho, že někteří stáli v zákrytu za Kovářem a postříleli by se navzájem. Jediný muž v bezpečí byl hrabě z Jestřábí Lhoty, Xaverius Hawk sedící v rohu místnosti.
JFK mapoval situaci. Důstojníci se přesouvali podél hrany stolu a vytvářeli si koridory pro střelbu. Kovář zíral do vzteklých tváří. To bylo dobré. Hysterici dělají chyby.
„Sedm nábojů. Vás je taky sedm,“ zopakoval bezvýrazně a hleděl do naolejovaných hlavní. X-Hawka nepočítal. Ten je nesmrtelný, tak s ním nebude ztrácet čas. Jeho pohůnci smrtelní jsou. A je jich dost.
„Na co si to hrajete?“ rozhlédl se X-Hawk a povstal. „Opravdu myslíte, že se odsud dostanete? Pohleďte ven,“ dodal a stiskl tlačítko na stole. Dveře se otevřely. V nich stála jednotka geneticky upravených zabijáků. Staří dobří stalkeři.
„S nimi bych si bez tanku neporadil,“ dokázal JFK přiznat prohru (občas). Potěžkal pětačtyřicítku, zkontroloval zásobník a položil ji na stůl. Pohlédl na Jeho Výsot. Dveře se zavřely, stalkeři zůstali venku. Billy Rubin a Hans Steinmüller dýchali jak v transu. Hansovi vytékala z koutku úst slina. Detailní záběr za sto babek; prime time.
„Hodlal jsem nabídnout spolupráci,“ pootočil se šlechtic na Kováře. „Potřebuji jednu, jedinou informaci. A pak si dělejte, co chcete.“
„Jednu informaci a skončíme to. Příští týden bude polojasno, na zvlněné severozápadní okluzní frontě se bude tvořit nízká oblačnost. “
„Co jste zahlédli v nouzovém portálu? Jde mi o to, jak přesně jste dovedl určit vaši budoucí bazální stopu.“
„Mluvíme o stejném portálu?“ také šeptal JFK.
X-Hawk přikývl.
„Jak tam byl se mnou Yang?“
X-Hawk přikývl a šeptem pronesl: „Yang mě nezajímá. Pěšák, nýmand. To vy jste v análech Agentury uvedený jako Ničitel. Kupodivu se mi nepodařilo dostat k podrobnějším informacím.“
„Ničitel čeho?“
„Čeho asi?“
„Vás?“
„Mě nemůžete zničit.“
Oba se na sebe dívali.
„Kováři, vy sám už jen samou svou existencí narušujete pravidla Agentury. Vedle vás je Maurbyho princip technologický detail. Zatím nevím, co všechno za vámi vězí. Pojďme si o tom tunelu popovídat. Jako chlap s chlapem. Co jste spatřil v mém novém portálu?“
„Hovno.“
Někteří z důstojníků s sebou až cukli. X-Hawk se zasmušil.
X-Hawk se odvrátil a na ústa si přitiskl kapesníček s originální vůní provensálské levandule. „Já se snažím a vy se předvádíte. S vámi, řeknu vám, je těžká řeč.“
„Dovolíte, pane? Mám návrh,“ přistoupil k X-Hawkovi soudce Billy Rubin. Předpisově zasalutoval. Cvakl podpatky Hrabě ho mávnutím ruky přerušil.
„Nezajímají mě vaše návrhy, Rubine. Ale vám všem, pánové, musím oznámit jistou věc. Poté dostanete čas pro vaše návrhy,“ otočil se na přítomné a letmo pohlédl na briliantové švýcary Christina 124SWW.
Tisícihlavé publikum v O2 aréně nadšeně pozoruje scénické čtení kapitoly Souboj z posledního románu Umberta Eca "Dlouhý černý úsvit." Velice náročné čtení plné odkazů, psychologizujících namětů a surreálných odkazů včetně citace klasiků, jako jsou Hemingway, Kopřiva či Božena Němcová.
*****
„Teď! Před hodinou jsem vydal rozkaz k akci s kódovým názvem Dlouhý černý úsvit. Jest to naše definitivní mise do samého srdce nitra Agentury, do technologického srdce Kovářů. K drtivému úspěchu doufám přispěje nemalou měrou i zde přítomný agent Kovář. Jeho abnormální propojení s bazální realitou je tak silné, že nám dovolilo propojit Agenturu s nejpodobnějším technologickým světem. Mimochodem, statický přestupní portál jsme díky plukovníku Treneportovi, dej mu Peklo věčnou slávu, také významně zdokonalili.“
Kovář zíral.
„Naši lidé zahájili akci DOMINO zaměřenou na klíčové agenty E.F. nacházející se v bazální realitě. Na statický portál totiž potřebujeme čas, zaměření a ukotvení. Nyní čistíme předpolí. Mohu s uspokojením sdělit, že se podařilo překvapit výzvědné i branné složky Agentury. Akce DOMINO se rozvíjí na všech myslitelných frontách. Tedy i na těch civilních. Za hodinu,“ pohlédl hrabě na Christiny, „bude technologické centrum Agentury ukotvené ve světě spojeném s jinou technorealitou. Když nemůžeme použít magii, tak použijme hrubou sílu. Lidskou sílu!“
Bylo třeba co dodat? Bylo…
„Hurá! Hurá!“ skandovali oficíři jeden přes druhého, mlátili se dlaněmi po hlavách a po ramenou, mávali zbraněmi a vůbec dávali najevo nadšení z Vůdcova rozhodnutí.
Připomínalo to konec akčního filmu jakékoliv politické provenience.
„Danke, danke,“ pokyvoval X-Hawk přilbou s protáhlými očními průzory. „Děkuji, mí oddaní kamaraden. Nyní byste se měli spíše věnovat našemu hostu,“ ukázal na Kováře. „Předpokládám, že s ním máte nevyřízené účty.“
„Ááárgh!“ odsouhlasil Steinmüller šéfův proslov v comixové bublině a prokousl si odulý ret. Billy Rubin si povzdechl. Blbec zůstane blbcem, i kdyby mu na nášivky našili pletený zlatý hovno.
„Nuže, soukmenovci, jest váš,“ pronesl Xaverius Hawk. Tohle uměl, velká gesta miloval. „Pokud ho tedy zvládnete.“
Závistiví a neúspěšní spisovatelé na mě (logicky) povolali mediální zjišťovací tým, který vystupoval (hahaha) pod hlavičkou FANZINE. Ano, a tyhle usměvavé bestie, ochotné prodat vlastní mamku za dobrou reportáž, natáčely i mne. Rozumíme si, tohle není bulvár! Tohle je nejmocnější vyděračská multimediálnmí Cosa Nostra alias FANZINE. Před nima, holoubci mý, neutečete... Nikdy. Jsou to bezcitní, chladnokrevní propagátoři dobré literatury a filmů a comicsů . Jako starej Don Corleone říkám furt: "Mé děti se modernizují. Kam se hrabou staré poctivé bordely a pašování chlastu ..."
*****
Kovář pozvedl hlavu.
Pán z Jestřábí Lhoty se přesunul k pootevřeným dveřím sálu. Cosi dohadoval se stalkerem. Odklizení mrtvol a zametení stop? Nebo se čubrlík zase chystá k pověstnému zmizení? Ne…
X-Hawk se vrací a nese si židli. Přisunuje ji ke stěně, do stínu kokosových palem, vedle 3D akvária s mlaskajícími piraňami ve zvukovém režimu Dolby 5.1. Výsost se usadila dál od jednacího stolu. Odtud měla nejlepší výhled na sál.
JFK stál u stolu, pozoroval plechovky s M-pivem a popelníky s velkém X na dně.
„Můžeme začít, pane?“ ozval se Billy Rubin. X-Hawk si zapaloval Davidoffa. Pokýval hlavou a pokynul planoucí sirkou k zahájení her.
„Důstojníci, soudruzi,“ oslovil Rubin přítomné, „dovolte, abych vás jménem Nejvyššího a našeho Vůdce nechal nastoupit v roli popravčí čety k vykonání spravedlivého rozsudku nad nepřítelem, špiónem a...“
„Já bych tomu spravedlnost neříkal, Billy,“ vmísil se do řeči nepřítel a špión. „O tom bysme mohli vést dlouhou řeč, co je to spravedlnost, viď hajzlíku?.“
„Vězeň Kovář bude dodržovat pravidla popravy! A zřekne se urážejících slovních či podobně zamýšlených projevů.“
„Námitka! Jakých jiných projevů než slovních?“ hlásil se JFK se vztyčeným ukazováčkem. „Je možné to, prosím, upřesnit?“
Rubin ho vztekle odmávl rukou a pohlédl na Výsost.
X-Hawk měl sice na hlavě přilbu, ale Rubinovi přišlo, že rty se zlomyslně ušklíbly.
„Námitka se zamítá,“ štěkl Billy Rubin. „Vyrovnat, zacílit a na můj rozkaz pálit!“ zavrčel smrdící albín a namířil na Kováře hlaveň Walkera. Ráně z tohohle příručního děla se na takovou vzdálenost nedalo v žádném případě uhnout, tím méně ji přežít. Ostatní strážci se přidali, ruce se jim chvěly nedočkavostí, aby toho zmetka konečně sprovodili ze světa.
„Nezavelíte, aby se vězeň řádně postavil?“ podotkl X-Hawk.
Tolik lidí nechal zabít, ale takovouhle blamáž nezažil. Opravdu se mu to líbilo, ale ten amatérismus mu vadil. Popravovat chlapa s pistolí, co má jednu ruku na zkrvavené trnoži židle, ležérně se opírá o opěradlo, vskutku bizarní okolnosti.
Hrabě pokuřoval. Vyhledával a organizoval groteskní situace. Tolikrát viděl bezvýznamného JFK v bezvýchodných situacích – a stejně tolikrát si ten blázen dokázal poradit. Zpravidla to byly pošetilé úprky za doprovodu řítících se budov, z těch známějších si X-Hawk vzpomněl na věž v Pise, Eifellovku nebo Empire State Building. Jenže Kovář byl dítě Štěstěny a nebo někoho, o kom X-Hawk neví. Tenhle prostý fakt Xaveria zajímal nejvíc, ostatně jako jeho dlouholetou, i když nyní bývalou přítelkyni, komtesu de Villefort.
Kovář byl pověstný nelogickým jednáním, jenže většina jeho triků padla na úrodnou půdu. Co však bude tento individualista dělat v izolovaném podzemí obklopený dozorci?
„To bude ještě zajímavé,“ pomyslel si X-Hawk.
Nebo naopak: skončí to dřív, než bys řekl Eyjafjallajökull.
JFK se rozhlížel po popravčí četě. Drsňáci vypadali drsně.
„Dám vám šanci,“ pronesl Kovář. „Co kdybysme si zahráli na nejlepšího?“
Hrabě Xaverius z Jestřábí Lhoty se málem zakuckal. Vnímal to coby reality show, ostatně tak vnímal celý vesmír. Velice dobře porozuměl, že Kovář hraje na tu nejcitlivější chlapáckou strunu, co kdy existovala.
Pro důstojníka je přece rozdíl říct: „Popravil jsem vězně!“ nebo „Zvítězil jsem v regulérním souboji nad agenturním špiónem JFK!“
Dozorci si občas dávali ruskou ruletu s revolverem Nagant M1895, jindy poker s bowiákem nebo biliár s granáty, a na tohle museli slyšet. Dle jejich výrazů vězeň trefil hřebíček do rakvičky. Všichni na sebe pohlédli a přikývli.
„Dobrá,“ odsouhlasil jim to Kovář a sebral ze stolu plechovku M-piva. Zvedl ji.
„Netaste dřív, než dopadne na stůl.“
Chlapi položili zbraně na stůl a nebo je vrátili do pouzder. Pohledy Kováře a Billyho Rubina se střetly. Oba nepatrně přikývli.
„V pořádku, pravidla jsou jasná.“
„Můžem,“ pronesl Kovář a vyhodil plechovku ke stropu. Všichni ji sledovali, jediný aktuální bod Všehomíra. Jednací dvorana se klenula do výše sedmi metrů. Strop byla klasicky renesanční klenba vycházející z architektury Sixtinské kaple. Namísto Boha tu figuroval X-Hawk, což bylo vzato kolem a kolem jedno. Šlechtic vydechl kolečko modravého dýmu.
Plechovka se otáčela a stoupala vzhůru.
Vynechte toho člověka na židli. Je to sice admirál mezihvězdné flotily, Honza Johnak Kotouč, ale na to serte. Hlavní je to, co svírá v rukou, admirál. To je ta v textu popsaná rotující plechovka piva (zde petka od Poděbradky). Uznávám, že než jsem zabil dalších pět fanoušků během jediné scény, Honza vydržel na židli a stále "rotoval."
A ještě jedná, zásadní informace: k rotaci Johnaka přihlížejí naše královny české sci-fi a fantasy, přemilá Františka Vrbenská a líbezná Julie Nováková.
*****
Beng, beng!
Dosáhla vrcholu a zastavila se. Beng!
Přešla do pádu a …
Pětačtyřicítka v Kovářových rukou s sebou zaškubala počtvrté.
Beng! Steinmüller to dostal jen do ramene! Merdé!
Kovář samozřejmě pálil mnohem dříve, než plechovka začala klesat. O hodně dřív, jinak by nepřežil.
„Plechovka ještě nedopadla!“ otočil se na Kováře s němou výčitkou Rubin. S ostatními poctivě čekal na dopad plechovky a teď zíral, jak bachaři padají v krvavých, pop-artových flecích k zemi.
„Ne? Omlouvám se,“ odvětil JFK němomluvou a rozstřelil mu lebku.
Beng!
Milda Nerad, vítěz posledních pěti sumo turnajů v Japonsku, pověstný MILDA WILDA EUROPEANA, se ke mně řítí po desce stolu (tu nevidíte, ale Ale Mildova dokonalá pantomima to jasně předvádí...). Bohužel, i tento milý člověk již není mezi námi. Ale byl dobrej. To jo, kurva (vzlyk JWP).... (romantika...)
*****
Každá střela musí zabít, to bylo Johnovi zřetelné. Steinmüller se ovšem hrabal zpod stolu živý. Munice nebylo nazbyt.
JFK od začátku mířil rozvážně a tiskl spoušť po pečlivém umístění mířidel. Z cílů stříkala krev. Mozkomíšní hmota stékala po dřevem vykládaných stěnách a celé to bylo trošku splatterpunk a kapánek exploitation. Zbytek pak důstojně zvrhlé gore efekty.
Beng, beng, vystřelil Kovář na poslední důstojníky. Jeden z nich, polský kapitán Wehrmachtu, herr Kloss, měl pod uniformou neprůstřelnou vestu.
To není fér!
Cvak… Naděje umírá poslední.
Nevyšlo to. ¨
Další náboj v hlavni nebyl. Kovář hrábl na desku stolu. Sebral pistoli, co odpadla raněnému Steinmüllerovi, a současně na sebe s Klossem vypálili. Klossova střela mu sežehla kůži na spánku. Kovář mu pro jistotu poslal náboj rovnou do tváře, jenže na oblíbence Steinmüllera zbraň cvakla naprázdno.
Kovář pohlédl na pistoli. „Ten homouš zasranej měl náboj jen v komoře.“
Obr zahulákal.
Pootočil se na Jeho Výsost, aby se ujistil, že jej sleduje. Sáhl si na záda a v ruce se mu objevil Heckler&Koch. Pozvedl jej, sebevědomě se pousmál a zamířil. A stiskl by i spoušť, pokud by se mu desetinu vteřiny před tím nezabodl čela šuriken. Řimbaba hlesl, zbraň mu poklesla a pak vypálil. Střela vyryla rýhu do leštěné desky stolu. Druhou rukou se raněný kolos snažil dosáhnout na hvězdici trčící mu v lebce. Zřítil se na stůl. Dopadl čelem na desku stolu a šuriken si zabodl do mozku. Po kovu stékala rudá kapalina.
Kovář se rozhlédl.
„A je to,“ řekl.
Ano, a toto je poslední mrtvý. Bylo mi ho líto. Byl to evidentně hodný člověk, chlap od rodiny, dětí, ženy a vnoučat, ale jak říkám - účastnit se mých čtení není prdel. On to risknul. Na druhou stranu mě na něm sralo, jak byl těžkej. S Vaškem Pravdou a Johnakem jsme se s ním srali dvacet minut, než jsme ho nenápadně přitáhli mezi prvním patrem a přízemím plných "pařičů". Vyšlo to. Je za vodou. Hodili jsme ho Vltavy...
*****
Za ním se ozval potlesk: „Výborné číslo.“
Kovář se otočil.
„Co tohle mělo za smysl?“ mávl rukou po těch jatkách.
„Co?“
Tomuhle říkám hvězdná sestava: druhý zprava Velký Redaktor (VR) - Vlado Ríša, vedle něj - vrchní půlka lebzny patří Vláďovi Kejvalovi a pozor: uprostřed dveří, s intelektuálskou šálou, intelektuálským ksichtem a intelektuálsky sevřenými papíry v rukou (JFK 27 ? ) - největší floutek české SFFH - recenzent a povídkář Boris Hokr. (Rád bych zdůraznil, že zde ani jednou nepadlo spojení "pseudointelektuál".) To Boris není, na to ve SF jsou úplně jiní. Tenhle floutek je totiž fakt chytrej.
___________________________________________
P.S.
Závěrem pro ty, kdo by se chtěli ještě vrátit do hezké a nedaleké minulosti, házím sem odkaz na výbornou reportáž od dvorního fotografa JFK, Honzy Kovanice
Druhého našeho dvorního forografa, Jardu Houdka, určitě uvedem přístě :-)
Hezký čtení!
http://samanovodoupe.blogspot.com/2011/11/fancity-2-podivni-lide-opravdu.html
Facebook Comments Box